Vlastně až když se začal blížit dnešní den, na který mělo připadnout Barre s Jirkou, tím pádem kapela, uvědomila jsem si, že jsem dokonale vytěsnila Matěje.

Jsem tím mile překvapena. Přes otřes, že mi ze života odchází nejbližší člověk, jsem se posunula velice rychle do stavu, ve kterém přímo fyzicky cítím, jak je mi bez něj dobře. Najednou docela jasně vnímám, jak si mě namotal jen do té míry, aby ze mě mohl brát. A odešel přesně v okamžiku, kdy už nebylo co. Ve chvíli, kdy už nic nezůstalo.

Vlastně je mi přesto milé vzpomenout na to hezké, co mi tahle vampírková hra přinesla. Prohrála jsem ji na plné čáře jen zdánlivě.

Jirka se nakonec ani neozval. Běžná praxe, a všechno na baterky v poslední době.