Před lahůdkářstvím se mi navalí,a před bankou se přikrčím.Před papírnictvím mě pohltí úzkost,že už nedokážu psát. Před domem už se mi ani neuleví,a před postelí hodím za hlavu,elementární hygienické návyky.Vlastně se mi ani nechce spát.

Nechceš si ho odvést?Nechci. On je děsivě chytrej. S takovýma mám největší problémy.Vždycky.

Mánes, Hradčana, sračky,jsem vyždímaná,a spát potřebuju nejmíň navždy. Schválně,jestli někdo poznal,že od svých čtyřiatřicetinžiju mrtvá.

Na nábřeží polknu prášek,a doma ho zapiju. Poprvé v životě odstavímnastavený budík.A sama nad sebou se usměju. Zlým nenávistným způsobem,co jsem musela odchytit od nich.Od ostatních. Polknu, kolik toho vydržím.A nenávidím se za to.

Byla to velká láska,jens mindrákem vstávaj,s mindrákem usínaj. A člověk doufá,alenakonecje v tom sám.

Tempo chůze pomalé,sem tam až zastavím. Krabatím čelo,vymýšlím. V mojí hlavě. Básně vyťukávámdo osvíceného displeje. Bez reakce míjímpartičku hvízdajících. Sama v sobě.Ostatní navíc.

Zbraň.Jejíž hlaveň.Přikládám si ke spánku. Znova.Snažím se přes mlčení.Dostat se k sobě.Dostat se k tobě.Vám všem. Vypadl šém.Nikdy ho tam nevrátí.

Dostal jsi mě,tam,kde jsi mě chtěl vždycky. Na kolenou,nosní dírkyzalévající se strachem.Ruce svázané za zády. Pořád věřím.Možná víc, než kdy předtím. Tam nahorua zpět. Víc než kdy předtím věřím,že mi to nechceš dělat nadlouho.Možná. Na kolenou,nosní dírkyzalévající se strachem.Ruce svázané za zády. Proto, abych poznalaten pocit.A taky,že se z téhle pozice vzlétá. Zase se protnu … Pokračování textu Dostal jsi mě