Potkali se u Kolína. Holky na mě hledí poněkud nedůvěřivě, když chci vidět dřevěné medvědy v parku za řekou, ale probudí v nich stejnou dětskou bezprostřednost, jako ve mně.

Až místní synagoga nás zase sváže tíhou dějin a odpovědnosti.

Rozvážeme na společném obědě, zase to celé tak rychle uteklo. Vždycky, když se vracím opravená z naší dámské jízdy, slibuju si, že se znovu nerozbiju. Ale tentokrát mi stačí, že se rovnou začínáme domlouvat na dalším opravném víkendu v září. S takovým záchytným bodem, ať se děje cokoliv.