Uklidila jsem doma a upekla bábovku. Jen pořád nějak nejsem tenhle typ, a tak s úlevou mířím do Kaštanu.

Koncert Yamabushi, kapely mé srdcové, přátel vážených, a toho kluka, co ho mám ráda. Tolik ráda, že jsem teď od něj potřebovala na delší dobu poodstoupit. Týdny ho nevidět, a potom párkrát nevnímat. A dnes zrovna Kaštan, kde to celé začalo. S úlevou přijímám, že mě oslovuje princezno, a už to snad ani nezní sarkasticky, že ho opravdu zajímá, jak mi je. Že se přijde rozloučit, když jde na vlak, pohladí mě po vlasech a dá mi pusu na čelo.

Po delší době mám prostor popovídat s Evkou, poprvé s Adamem.

Celkově si ten večer hezky sednul.