Lucka mi dnes ukázala Skautský institut na Kampě. Uvnitř útulný, ale sezení venku s výhledem na řeku mě tedy naprosto dostalo. I ta těžší životní témata, když jsme zrovna nevtipkovaly o těch lehčích, tam tak nějak snáze plynula, a vlévala se do nich trocha možných řešení, a s nimi naděje. Doufám, že jsem Lucku nepotopila vyžádaným vhledem do situace, protože co vidím, je jedna věc, ale že to hodnocení nemá žádný vliv na to, že ji vnímám jako skvělou holku, a kvalitní kamarádku, je věc podstatná.