Po práci si jdu vyzvednout na Paliárku knížku, co právě Fanky vydal, a nechal mi ji tam odloženou. Mrzí mě, že Zora Šimůnková už není. Neměla jsem ji možnost poznat osobně, ale její povídky mají vtip a tajemné kouzlo.

Samozřejmě neodolám a zdržím se. Povídám si s Arthurem, Karmelitou, poslechnu si skvělou zkoušku Blue Betty Blues Bandu, něco málo jim nahraju, jen tak se povaluju zutá v křesle, a zatímco sebe prolívám vodou, ostatním kupuju pivo.