Dnes už v sobě ten protein ani neudržím. Přesto si zvládnu uspořádat věci v pokoji, a vyrazit s Verčou do hospody, kde už nám drží stinné místo Ivča s Ivošem a dětmi. Obzvlášť s Verčou se teď vidím vzácně, a tak jsem za tohle příjemné shledání ráda.

Večer nadávám při balení. V Praze budu za květinu od mamky, obří cuketu od Ivči a ještě obřejší knížky od Verči neskonale vděčná, ale nejdřív to tam musím nějak dotlačit. A to mi teda v tomhle stavu cuchá nervy.