Byť mě nechává vyžrat, když se po tom, co se vidíme, neudržím a reflektuju, sepisuju excely, jak tomu říká, zase to ze mě jednou muselo ven. Psala a mazala jsem jednu výčitku za druhou, pořád to nebylo to, co jsem mu potřebovala sdělit. Nakonec to ke mně přišlo, ta správná slova si ke mně vždycky najdou cestu. Prosté ujištění.

Co jsem si za ně zase vysloužila, je jiný příběh. Smutnej příběh.

Byť opět raněna do hloubi, nepochybuji, že tohle je první věc v životě, kterou opravdu nezlomně chci. Důsledky to má zničující, přesto mě to čímsi fascinuje. Přestože se toho bojím, cesta zpět, ani bokem pro mě neexistuje.