Za tu dobu, co jsem na Ketodietě, jsem pustila přebytečnou vodu a trochu splaskla, něco málo zhubla, přišla o celulitidu, získala zpět dobrý pocit ze sebe a ještě lepší náladu. A tak nějak přirozeně se ke mně přidaly dospávací soboty. Ty dny, kdy ze mě všechno spadne. Kdy v pět sice jako každý všední den začínám lomozit po bytě a něco řešit, protože prostě mám víc energie. Ale kolem sedmé se o sobotách vracím do postele, ze které celý den nevylezu. Nastřídačku spím, čtu a koukám na filmy.

Ty bych si ráda ponechala, i když začnu jíst. Ale o co tím přijdu zaručeně, je moje nové zaujetí jídlem. Byť nemám hlad, a vlastně ani na nic takovou chuť, že by mě to svádělo k sebemenšímu porušení pravidel, strašně ráda pozoruju, jak se jídlo připravuje, jí, a v cestovatelských skupinách dřív, než na fotky míst, koukám na fotky obědů, které podrobně zkoumám, a mám ze sebe v tu chvíli nezřízenou srandu.

I takhle může vypadat spokojený člověk.