Konečně dopisuji veškeré resty. Dávám se do pořádku a vyrážím na kafe s Maruškou. Leje jako z konve, ale radost ze setkání nám to nekazí. Před týdnem s Luckou v kavárně po třech týdnech jsem byla u vytržení, co si můžu a nemůžu objednat, že sedím u kafe jako normální smrtelník, a nikdo na mně nic nepozná. Teď už mi to zase přijde normální.

Večer se v klidu koukám na Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Naprosto mě okouzluje film jako takový, ale především Kačer. Takhle neskutečně krásnýho jsem ho nikdy nikde neviděla. Jude Law, idol mého dospívání, dosud jediný idol mého života, je zcela převálcován. Ale musím říct, že mi tenhle agent taky silně připomíná Matějka.