Hrůza prožitá včerejšího odpoledne, jakož i všechny hrůzy mého života, které jí přecházely, mě naprosto vyždímaly. Mé středy jsou vždycky náročné, neb mám po práci ještě babi, ale já se navrch vydala do Kafe, nůžky, papír na společný koncert Honzi a Blue Betty Blues Band.

Sedla jsem si bokem přátel a známých s tím, že nesnáším lidi. Rozlila si limonádu. Porazila pár židlí vždycky, když jsem se zvedla a vyrazila dezorientovaně pobíhat po lokále a trousit nesmysly. To vše za Honzova pobaveného pozorování. Několikrát za večer se mě se smíchem na krajíčku zeptal, jestli jsem v pohodě. Na závěr, když jsem po nekonečném zvažování došla k rozhodnutí, že na Paliárku už s nimi nejedu, mě se smíchem, teď už dokonale z krajíčku, ujistil, že to rozhodně nepojedu. Že pojedu domů spinkat. Tak se stalo.

Ale koncerty mi byly milé.