Dospávací soboty jsou ty tam. Neustále chystám nějaká keto jídla, mezi nimi plánuji čas na minuty, abych dokončila, co potřebuji, než se přihlásí září. Můj nejoblíbenější měsíc, tentokrát plný volna na mých starých zamilovaných místech, ale také na objevování těch nových, na která mě to už delší dobu táhne.

Dnes také dočítám Bílou vodu, a plynule přecházím na Gotta. Samozřejmě toho od Klusáka. Skláním se před Verčiným výběrem a znalosti doby, se kterou jsem úzce spjatá, byť jsem v ní nežila, doplňuji s nadšením. Tedy nežila není tak úplně přesné, kam jsme se vlastně posunuli. Ale berme to pro zjednodušení čistě na letopočty.

Po večerech s nejlepší knížkou, kterou dosud Tučková napsala, se mi bude stýskat. Můj pokoj, jako by se měnil v celu, v mé duši zavládl klid, a myšlenky bloudili k těm, co se nesklonili. A proti tomu Karel. Jak jsem ho nemohla nikdy vystát, tak mi ho začíná být líto. Takové prostinké životní pnutí, bohužel pro něj, tak lehce realizovatelné v našem prostředí. Ale zatím jsem na začátku, s hodnocením nehotova. Nejvíc mě fascinuje vynález zvaný fonokarta. Jak jen se tohle přede mnou podařilo utajit.