Zkouška mojí kapely. V Praze jsem se k ní upínala, velice se na ni těšila. Tady si s hrůzou uvědomuju, že je to zkouška mně neznámé kapely. Jasně, s doktorem nás pojí letité přátelství, s kluky se potkávám na podařených i zpackaných koncertech, takže o nich obrázek mám, ale co o sobě opravdu víme. Vyděšená před hotelem strkám Jirkovi košík s věcmi, co jsem přivezla. Ani si nepřipustím, že Honza je na tom stejně jako já. Vystřelí směr zkušebna, a během jízdy se mě opakovaně ptá, co tady dělám. Až to po něm začne Jirka se smíchem opakovat.

Nová zkušebna je super skvělá, odráží se v ní, jací jsou kluci perfekcionisti, jak nelitují času, energie a peněz, prostě za každé situace odvádí špičkovou práci. V téhle fázi mojí cesty se mi stávají velkou inspirací.

Na zkušebně strávíme neskutečný počet hodin. Všechno se musí vyskládat, poskládat a zapojit. Plesnivá lednička vydezinfikovat. My s Jeníkem víme, proč to dělá Honza. Pavlík raději slaví padesátiny. Ne jeho, hoši. Pak přijde na řadu první zkouška po delší době, prokládaná cestami na cigaretu a ginem s tonikem. Jak ubývá z výborné láhve z Garage22, tak i kapela přestává být mně neznámá, a pro ni je snazší ztotožnit se se mnou. Někteří se ztotožňujeme úspěšněji než jiní, ale nestane se nic, co by se druhý den nedalo napsat do společného chatu, když člověk přehlédne, že se nesvěřuje pouze doktorovi.