Je mi líp, a tak i moje procházka zámeckým parkem je sluncem nejzalitější. Rozhodnu se absolvovat i prohlídku zámku, měla bych něco vědět o historii místa, kam to jednou budu mít, co by kamenem. A nelituji, útulné místo, taky trocha náboženského pronásledování a procesy.

Čekám na vzduchu na ochozu na část skupiny, která někde v útrobách zdržela i průvodkyni, a čtu zprávu od Honzy. Na oběd se vrátit nestíhám, tak potvrzuji pivo večer. Mám radost, a z ní se rozhodnu projít i lázně Velké Losiny, podívat se na papírnu, a dát si Nejen párek.

Cestu za Honzou mi zkříží Matěj na koloběžce se vracející z práce. Jsem tu pár dní, a potkávám známé na ulici, to je tedy něco, úplně mě to rozhodí.

U piva v místní špeluňce mám chuť začít řvát a vzít nohy na ramena. Dívám se na něj, a jsem přesvědčená, že to tak máme oba. Stejně jako oba chápeme, že to by byla cesta do nikam. A tak mě Honza zve do nejlepšího šumperského baru na drinky, já s mírným sebezapřením souhlasím, a zbytek večera je vlastně hrozně fajn.