Jak nejedu na víkend s holkama, tak se můžu zúčastnit Davidova večírku. Cestou z práce nakoupím s tím, že pár věcí si taky hodím domů. Přes blbě zaparkovanou dodávku tramvaj nemůže hodnou chvíli dál, já tak pozoruju, jak revizorka nechává jít bez pokuty floutka bez rozumné omluvy, prý jen pro to pivo, které má u sebe v otevřeném kelímku, a z mého úhlu to vypadá spíš jako zdroj další pokuty. Před domem vyskočím rovnou do Bořka Slezáčka. Než projde proud lidí sem a zase tam, a budu ho moct obejít, zíráme na sebe, a mě to dokonale rozhodí. Jde z něj neskutečně temná energie. Skoro, jako by věděl, že jsem o něm napsala, že je herec na hovno. Otřesu se.

U Davida s Vláďou jsem i přes zvláštní náhody první. Jejich nový byt se mi moc líbí. Je klidný. Brzy se zaplní ostatními, a i když odcházíme s Terkou jako první, nebo možná právě proto, mám z večera dobrý pocit. Od Šumperka první pocit sounáležitosti.