Když se vzbudím, už dávno prší, a hned tak asi přestat nehodlá. Navíc je opravdu zima, a tak měním plán. Rychle sbalím, a do Brna jedu rovnou. Přicházím o poslední den v lázních, ale jsem moc ráda, že ty ostatní vyšly tak skvěle.

V Brně seženu dřevěná autíčka pro Páťu, nevím, proč jsem si myslela právě na ně. Nemůžu přijít na to, kde bych tam chtěla jíst, a tak do sebe nakonec tlačím kebab na zastávce autobusu, abych se tu nezdržovala déle, než je nutné.

Doma s našima vyměníme zážitky týdne, já rozdám oplatky, a dál už jen odpočívám. Tohle bude fajn aklimatizace. Na Davidovo doporučení shlédnu Pět let na jeden zátah. Jsem nadšená, že se tady dá něco takového natočit. Vytrhne mě to částečně z únavy nocí, ve kterých mi hlava jede na plné obrátky, a spánek se dostavuje poskrovnu.