Se spaním to na změnu k lepšímu nevypadá, a tak se jdu raději projít. Venku je luxusně pošmourno, nikde nikdo. Užívám si to nesmírně. A moje myšlenky bloudí v budoucnosti.

Vidím svůj šumperský byt, který se mi líbil, když jsem zkoumala, o čem tohle město je, a už ho nedostala z hlavy. Vidím, jak v něm budu mít klid a pořádek, a přítele na snídani, protože ráno je nejlepší čas dne, a snídaně tak nejzábavnější jídlo.

Vracím se namoklá, tváře začervenalé, ideální příležitost zalézt si do postele s čajem a Inspirací Baťa Gabriely Končitíkové. Perfektní knížka, a mnou obdivovaná osobnost v pozici autorky.

Odpoledne se u výsledků voleb rámcově balím, už se mi to tu krátí.

Naši byli opět na houbách, jsem zvědavá, jestli těžký žaludek znásobí těžké myšlenky, a projeví se na spánku.

Ještě se vracím ke svému snění, a googlím si, jakým způsobem budu připravovat kávu, na kterou zatím doma rezignuji, neb dávám přednost čaji.