Ráno se jdu projít do Stromovky. Nemůžu si pomoct, začínám se loučit, byť to bude loučení dlouhé. Náhodně se setkávám nad nezvykle krásně vysázeným záhonem s dalšími ženami. Letmo se na sebe usmějeme, každá si potřebujeme pořídit fotku. Sbírám kaštany do kapes pro babi a taťku, protože je mi blízké věřit na obyčejné čisté věci.

Park má dnes velice pochmurnou temnou atmosféru.

Melancholickou náladu se doma snažím zahnat přípravou kefírových palačinek. Venku prší, silně fouká, mně je zima, a čtení Žantovského Ochlazení tomu celému nasazuje korunu.