I dnes se snažím být v práci brzy. Včera se mi podařilo všechno dohnat, o to závažnější mám důvod. Středeční snídaně. Jak nejím pečivo, tak potřebuji mít jistotu, že na mě zbudou grilované klobásky a volské oko se slaninou a sýrem, což se se zeleninou dobře snáší. Potom už je brnkačka se se smíchem a nadsázkou spolu s ostatními vypořádat s osobními traumaty, na která zrovna přijde řeč.

Pracovně je to dnes náročnější, a tak výjimečně zahrábnu do bedny se sladkým pečivem. Ale obědváme už s Davidem zase spořádaně ve Veganlandu. Odpo je mi navýšen plat, takže babi vezu lázeňské oplatky se znovu nabytou dobrou náladou.

Na cestě domů mě zastihnou krásné červánky. Všichni to fotí, a jsou tak nějak zjihlí, ztratí tempo a odhalí lidskou stránku. Sdílím s Matějem, a oči se mi zalijí slzami nad všemi těmi červánky, co jsem s ním sdílet nemohla, i když jsem na něj myslela.