Mám nakročeno kolem přehrady, když se mi ozve zpátky Marika. Nedovedu si představit, že stihnu být v jedenáct v Jizbě, ale bez mrknutí oka to potvrzuji.

Sem jsem se doplácala za hodinu, zpátky ve vile jsem za pětadvacet minut. Když už jsem se potřebovala vrátit pro dárek, převléknu se a přezuju. Vybíhám do mírného deště. Ten sílí, když v jedenáct a minuta vcházím do kavárny.

Mariku moc ráda vidím. Vyměníme si dárky, milé vzpomínky jedna na druhou pro dny budoucí. A informace o tom, co se u nás za posledního půl roku událo. Jedna změna je na první pohled patrná, rozesměje mě, jak vzácně jsme se shodly, když jsme každá shodily po osmi kilech. Jsme se sebou spokojené, nad kávou a dortem, neskutečně příjemné odpoledne.