Ráno nechápu, jak mě ty blbosti mohly zvednout. Asi že ranění už odeznělo, a naštvání jsem si vybila vzletným textem, ve kterém jsem dala najevo, že si myslím, že mu nebylo shůry dáno, když o mně může něco takového psát. Za chvíli už se v duchu směji, že mi vlastně jako poměrně žárlivé ženě může jen lichotit, že jejich fantazie, když se ožerou, končí u mě. Pouštím Netflix, a užívám si naprosto neproduktivní den v posteli. Všechno kolem mě je urovnané, všechno ve mně taky, seznamy zase až zítra.