Matějek má dnes narozeniny. Náš vztah prochází takovými proměnami, že by z nich byl u vytržení i Kafka sám.

Zrovna teď Matěj nepotřebuje vůbec nic, jako ostatně nepotřeboval nikdy. Já to konečně chápu a přestávám si to brát osobně. Ale silně na jeho nepotřebu narážím svou potřebou permanentní pozornosti.

A tak nějakou dobu respektuji klid a mír mezi námi. Nechávám to pouto rozvíjet se bez komunikace, kterou k němu nepotřebujeme. Ale když se dostanu do úzkých, začnu si nekompromisně vynucovat pozornost. A Matěj to nějakou dobu respektuje. Rozvíjí komunikaci se mnou, i když ho to odpoutává od jeho samého.

Dřív mě to frustrovalo, myslela jsem, že se pořád vracíme, motáme v kruhu. Teď mě ta cesta vpřed občas upřímně rozesměje.