Jirka si občas hraje se starýma fotkama. A plní tak rodinné album Kabaretu vzpomínkami na věci, co se nikde nestaly a nikdo je nezvěčnil.

Tomu už jsem uvykla, je to vtipný a roztomilý. Ovšem dnes mi vyrazil dech, když zveřejnil i fotku s manažerem. Manažer samozřejmě není součástí kapely a veřejně se neprezentuje, přijde mi, že by to mělo platit obzvlášť, pokud je to holka v klučičí kapele. Vážně mě dojalo, že to teď máme jinak.

Psali mi, že je vidět, že si mě kluci váží, mají mě rádi, a já to tak cítím taky. A obzvlášť v tomhle smutném zimním čase, a po tom, jak mi Honza naložil, mě to hřeje u srdce. Prostě to co potřebuju dostávám z jiných směrů, než ostatní, ale dostávám. Speciálně v kapele ze všech světových stran.