První zimní dámská jízda a návrat do srdeční Olomouce zároveň. Tohle byl pro mě opravdu velký rok, cesta z temnoty do záře, což si vyžádalo spoustu sil. Takže odjíždím šťastná, že snad poprvé nevyrážím rozbitá, ale načerpat síly s mými nejbližšími opět nutně potřebuju.

Cestou do města se úplně ztratíme, ale nakonec do oblíbené restaurace trefíme. Projdeme kouzelné vánoční trhy i obchoďák, a večer vyrazíme na Giselle. Obvykle v kině vybereme českou komedii, je to součást našich víkendů plných pohody a odpočinku. Z Mončina výběru baletu jsem unešená.

Stejně nadšená jsem, když se všechny usadíme. Když jsem koupila tři lístky, protože jsem v konverzaci viděla tři další lidi, vypadalo to všelijak, ale i proto s holkama kamarádím, umí počítat do čtyř, čímž mě převyšují.

Výprava Giselle smrdí korunou, a originální nápad kolem ní neprošel. Představení nefunguje jako celek. Z nevím jakého důvodu hrozně vnímám, jak kosmopolitní je. Ale především v druhé části představení přijde tolik perfektně provedených sólových i skupinových výstupů v tak nádherné choreografii, že málem nedýchám.

Zlatým hřebem večera je šatnář, který se vynoří z útrob svého působiště s vítězným výrazem probleskujícím z haldy našich svrchníků. Smějeme se všichni ještě dlouho.