Na rozlučkový večírek Crowd Pressu, krom kluků, kteří ho ukládají k ledu, dorazím jediná. S Fankym se znám, se zbytkem mě seznámí, a vážím si toho, že mě zasvětí do svého příběhu, důkladně si mě vyslechnou, a poradí mi, co dál s mojí sbírkou. Nakonec se dostaneme i k našim kapelám a náčrtu budoucí spolupráce.

Doufala jsem, že když akce začíná v šest, v deset už budu ležet s knížkou v posteli. Přicházím kolem půlnoci.