Umýt, do pyžama, rozpustit drdol a spát.

Potom slíbit, že budu za patnáct minut v Ouky Douky. Člověk si zvykne na všechno, a ty rozpravy za to stojí. Myslela jsem, že jsem se za těch deset minut dala do kupy obstojně, ale asi se na mně dnes podepsalo všechno, co jsem zažila, a ještě něco od ostatních.

Mišo mě celý večer nějak udiveně pozoruje, Peťa mě při loučení nějak neobvykle vřele objímá za ujištění, že mě rád zase viděl. No nevím, nepřipadám si jako nejostřejší tužka v penále poslední doby.