Po včerejším koncertě Muchy, na kterém jsem byla s Davidem a Vláďou, a o kterém doteď nevím, jestli mi přišel skvělej nebo zbytečnej, je tu koncert další.

Honza a po něm Krisoris v Dead Jacku. Honza, to je pořád to samé dokola, byť už lépe ovládnuté. Přišla jsem v prvé řadě domluvit se se Zodiakem na cestu do New Yorku, abych se dověděla, že dávno padla. No a naštěstí si taky poslechnout legendární Krisoris. A to je tedy věc ohromující. Nemohla jsem si nevšimnout, že Fankyho talent umí prozářit naprosto cokoliv.

Celkově jsem byla po delší době venku bez mých věrných, v ne zrovna perfektním psychickém rozpoložení. A třeba jsem to neumožnila, ale přišlo mi, že se se mnou nikdo z těch lidí tam nemá zájem bavit. A nečekala jsem ani takovej pajzl. Nerada chodím v mrazu v plné polní do zahulených prostor. Tenhle kabát už nevysmrádne. Pocit, že jsem měla sedět doma asi taky ne.