Musím přiznat, že se to na mě trochu sesypalo. Všechno.

V prvé řadě keto dieta. Druhý týden na proteinových prášcích, únava a nervy na pochodu. Především z práce. Tam se mi vleče složitější období už od prosince, po klientské stránce.

Klára nám oznámila, že se stěhuje. Za to jsem upřímně vděčná. Byl to první adept na vyhození z bytu za celou moji historii spolubydlení. Jsem tedy ráda, že se to vyřešilo v klidu. Za co už moc ráda nejsem je, že hledání nové spolubydlící je zase z valné části na mně.

Z kapely nám tentokrát odchází basák, což zbrzdilo mé rozjednané plány. Ale hlavně je to samozřejmě další bolestivá osobní zkušenost. Byť po Matějovi už do toho nevkládám tolik emocí. To jsem prožívala tak, že mě to málem zabilo.

Završil to dnes celé Martin básněním o své spřízněné duši, kterou potkal v době, kdy jsem si špatně interpretovala náš vztah. Básněním, které pokračovalo i poté, co jsem se o svých prosincových pocitech zmínila.

Z profackovaného ega jsem dostala zvláštní šok, který jsem překonala chvílí klidu zabalená v posteli. Následovalo pár panických atak. Ani na chvíli ale neklesám na mysli, jistá si tím, že nedělám chyby, takže se to přežene a bude zaslouženě líp, než předtím.