Po letech letoucích se vidím s Honzíkem. A jsem tak ráda. Honzík mi spravuje finance, a je také jedním z mála bývalých spolužáků, se kterými se do dnešního dne přátelím. Jeden z lidí, se kterými jsem roky na stejné vlně, takže na mě to naše sezení nad čajem působí trochu jako terapie.

Do Prahy se vracím pozdě večer, ale kombinace odpočinku s doklepnutím několika úkolů mi dává klid.