Dávno tomu, co jsem chodila do Café V lese. Všechny, co mě tam doprovázeli, odvál čas. Ale na tomhle místě se nepohnulo s ničím. Dole je odvětrávání stále na dvě věci.

Bylo mi tak líto Fankyho, který se nemocný pekl na pódiu, společně s ostatními členy Vepřových komet. O to víc jsem obdivovala, jak skvěle jim to hrálo, jakou energii dokázali předat. Tenhle koncert mě bavil.

Neubránila jsem se ani porovnávání, jaká jsem byla, když jsem sem chodila dřív, jaká jsem dnes. Tenkrát místo mozku z chlapů kostku. Dnes vlastně pracovně. S lidma, na které jsem chodila, mě seznamují. Asi jsem udělala pár dobrých kroků na své cestě. A další jsou v plánu.