Vstávám brzy, abych stihla nějakou práci, než mě taťka hodí ke kadeřnici. Odcházím od ní s účesem přesně podle představ a s dobrou náladou. Ukázalo se, že mě Ivča objednala k vědomé ženě s vytříbeným smyslem pro humor všedního dne.

Doma sotva upravím u oběda pár mapování pro klienty, a už vyzvedáváme s Ivčou a Patrikem Apolenku ze školky. Takový slavnostní okamžik si žádá své. A tak se zastavíme v Rousínově v cukrárně.

Cafe Moya a jejich dort se slaným karamelem. Zážitek. Už se těším, jak si někdy přivstanu, a vezmu to do Rousínova procházkou na jejich vyhlášenou snídani.

Těch pár hodin do hospody s Verčou vyplním zbytkem pracovního dne, a pořádáním věcí.

Jsem tak ráda, že Verču vidím. I na ní je patrné těžké období, které snad brzy pomine. To nám ale nebrání zasmát se tomu, co se nám děje, a domluvit si pár skvělých společných akcí.