Dnešek je konečně klidný. Dopoledne se jdu projít po lese, odpoledne vesnicí s Ivčou a dětma.

Ozve se mi Honza J. stran čtvrteční předpremiéry. Byť není jisté, že se jí zúčastní, mám radost a hned veselejší náladu. Však jsem ho včera vychvalovala Verči, jako nejúžasnějšího chlapa z těch, se kterýma jsem kdy chodila. Jediného z nich, se kterým jsem chodit měla, když přihlídnu čistě jejich kvalitám, a ne cenným lekcím, kterých se mi skrze ně mělo dostat.