Palác knih

Párkrát jsem v Luxoru byla, v přízemí, když tam byly spousty dalších, a tak jsem označení Palác knih brala, jako celý tenhle svět, s rezervou.

Dnes jsem si tam ale potřebovala vyzvednout dětské knížky, a napadlo mě to udělat hned při otevření před prací, neb jsem opět ranní ptáče. Geniální tah. Liduprázdné rozlehlé prostory završené knihami. Výdejna ne v přízemí, ne v mínus jedničce, ale mínus dvojce. Sem tam narazím na milý personál, který mě nasměruje do dalších knižních zákoutí. U pokladny přihazuji sušenky, kterými si vyřeším snídani, a jsem pochválena za výběr. Při small talku dostávám magazín novinek a slevy na veškerý světa běh.

Srdečně se loučíme s pokladní, jakož i každou prodavačkou, kterou opět potkávám při cestě ven. Omámeně si prohlížím regály, u filozofů mi srdce obzvlášť zaplesá, neb ti jsou mým dalším cílem. V duchu už vidím, jak se sem budu ráno chodit procházet, hezky patro po patře, a v tom úplně nejvzdálenějším rožku sáhnu po Jungovi. A vidím ještě dál, jak na tyhle chvíle budu vzpomínat v Šumperku, a stane se z nich rituál při mých krátkých návratech do Prahy.