Prosím pěkně, deset deka energie vcelku, nekrájet.

Fungovat, aniž by bylo z čeho, mě učí to nejdůležitější, obrací to mou pozornost k sobě samé.

A tak si tak ležím, nohy opřené o stěnu, zhluboka dýchám, sleduji nepravidelný plamen svíčky, kterou jsem dostala od Míly k narozeninám, a mám pocit, že jsem přese všechnu tu mlhu jasně nejbohatší člověk na světě.

Přemýšlím nad sebou a svým životem, daleko od společenského života, streamovacích služeb, i knížku jsem před chvílí odložila. Daleko od všeho, co odvádí pozornost, ji věnuji tomu, co musí být vyřešeno nejdřív, stále dokola, znovu a lépe.