Veselý železničář. Poprskal mocnáře sádrou.

Vždycky, když mi zubařka nabídne ranní termín, připadá mi to, jako skvělý nápad. Odbydu si to ještě před prací, neukrojím si z programu dne, jen ze spánku, dokonce budu v kanclu dřív, než obvykle. Získám ve dni náskok.

Jako skvělý nápad mi to přijde ještě ráno před návštěvou, ne už tak večer, kdy se zpravidla vracím z nějaké akce, na které nepiju, aby ze mě netáhlo jako z lihovaru. Nastavuji budík, počítám si hodiny spánku. Moc jich není ani dnes.

Všechno mi trvá déle, než když vstanu později. Takže i když si dopřeji víc času, vybíhám taktak a lehce frustrovaná. Samozřejmě přejedu na Čechův most, a na trasu se vracím horko těžko, abych stíhala. Když už sedím v křesle, a myslím si, že jsem hájená, přijde test inteligence. Přidržet si rentgen pravým palcem, levým ukazováčkem, v tuhle ranní hodinu, tak určitě. Zvedám ruce mechanicky a doufám, že mám navkládáno, že mozek pracuje, i když mi to nestaví na odiv.

Domlouváme si rovnou další termín za půl roku. Je volných i obligátních sedm ráno. Skvěle, odbydu si to ještě před prací, neukrojím si z programu dne, jen ze spánku, dokonce budu v kanclu dřív, než obvykle. Získám ve dni náskok.