Hitlerova sekretářka

Tak nějak jsem přemýšlela, že to pustím. A tak nějak jsem měla.

Cesta narvanou tramvají, jakož i narvanými Božími mlýny frustrující. Gastonovy sexistické útoky. Chápu, že lidi, co jsou svým způsobem geniální, jsou občas prostě taky sociální idioti, ale co je moc, to je příliš. V ponižování mé ženskosti jsem ani nevyrostla, ani se v něm nepohybuji. A byť si uvědomuji, jak moc jsem privilegovaná, jsem na toto téma přehnaně citlivá, a netoleruji odchylky od respektu, který si zasloužím. Okamžitě jsem se tak velice ostře hradila, šance, že mé verbální políčky někam dotekly ovšem pocitově nulová. Rady, co mám dělat se svým životem, jakož i definice toho, jaká jsem, naprosto k nezaplacení v každém případě. V tomto rovnou zatnout do plátna.

Vráťa už nebyl tak zorientovaný, jako když jsme se viděli na posledních koncertech Plastiků, což mě ničí. Ale pořád zvládá sem tam utrousit nádherný vtip. Třeba na konto nádherné Evy Turnové, ze které jsem tedy naprosto u vytržení. Vzhled, hlas, talent, myšlení a vtip, všeho se jí dostává měrou vrchovatou, a ona to skvěle úročí.

Převelice ráda jsem viděla Sendyho, kterého první věta, která mi patřila, byla, ty vole, ty vypadáš jako Hitlerova sekretářka. Ohromující. Kompliment. Ten si vybíral nějaký kočky.