Nedlouho po té, co jsem začala básnit, jsem začala pozorovat zvláštní jev. Jako by se schopnost tvořit musela nutně vykompenzovat ztrátou schopností jiných. Najednou jsem víc roztěkaná, nesystematická. Bolí mě praktické věci, které řešíme kolem vydání první sbírky. Směji se, a mávám rukou nad věcmi, které by mě dřív nutily k aktivitě. Ale hlavně, a … Pokračovat ve čtení Pozbytí praktických schopností

Psala jsem o tom na blog. Moje nejčastější odpověď přátelům, na jakékoliv osobní téma. Nenávidím se za tu odpověď. A nenávidím lidi, co se o mě naoko zajímají, ale ty tři minuty na článek jsou jim zatěžko. Všechno podstatné si stíhám zpracovávat. Jakmile to ze sebe jednou vypíšu, nerada o tom mluvím. Stejně, jako když … Pokračovat ve čtení Miluji neznámé za zájem

Nikdy jsem nepochopila tuhle Ennio Morricone všeobecnou obsesi. Filmová hudba je pro mě věc, bez které se snímek neobejde, bezesporu v něm udělá svoje. Dobrá je údajně jen tehdy, když si jí v zápalu sledování nevšimnete. Ale tím to končí. Filmová hudba patří neoddělitelně k filmu. Takže bych ji neoddělovala. Nevzniká z žádné momentální osobní inspirace, pnutí tvořit. … Pokračovat ve čtení Nenávidím filmovou hudbu

A nebojte se, nezačnu se tady vypisovat ze všech svých životních neúspěchů a tragédií. Už jen proto, že tohle má být kategorie velice krátkých vhledů do mého života a zvyků, ne výpravný román. Mám na mysli esenciální kombinaci skutečné fyzické reakce na tíži zemskou a mé pohybové možnosti. Čas od času se prostě natáhnu. Povedlo … Pokračovat ve čtení Nenávidím své pády

Už delší dobu jsem toužila po takové kategorii. Vždycky, když jsem si řekla: „Tak tohle fakt nenávidím!“ nebo: „Ježíši, jak já tohle miluju!“, jsem se neubránila myšlence, že by bylo fajn to rovnou sdílet na blogu, protože už si asi umíte představit, že je to občas pěkný bizár. Ale nějak jsem to pořád odkládala, až … Pokračovat ve čtení Miluji a nenávidím