Troufám si říci, že jsem se toho týdne zhostila se ctí. Dodělala jsem si práci, a nahlásila dovolenou na týden další, abych měla prostor se sebou něco udělat. Zúčastnila jsem se všeho, čeho jsem se zúčastnit slíbila. Dokonce jsem si jeden večer vyskočila spontánně z postele, tedy nenamalovaná, s mokrou hlavou, s klukama před barák na jedno. Neúprosně … Pokračování textu Už tolik nebrečím

Sedím ve vlaku. Prahu nechávám čím dál hlouběji za sebou. Přemýšlím, co to vlastně znamená. Nechat Prahu za zády. Pokaždé to znamená to samé, opustit město mého srdce, život, který miluju. A pokaždé to znamená něco jiného. Nechat za sebou dobře nebo špatně odvedenou práci, bordel nebo pořádek. Taky to znamená něco jiného vézt. Jednou … Pokračování textu S Prahou za zády

Už je vám někdy stalo, že vás dělilo deset dní od chvíle, kdy dva lidi rozhodnou o vašem dalším životě? Všechno to začalo s karanténou. Zvláštní období, ve kterém jsem si dořešila vztahy, protože tak nějak všichni měli nervy na pochodu, a potřebu si uklidit, všechno si vyříkat. Období, které mě utvrdilo v tom, že jsem se … Pokračování textu Deset dní

Nedlouho po té, co jsem začala básnit, jsem začala pozorovat zvláštní jev. Jako by se schopnost tvořit musela nutně vykompenzovat ztrátou schopností jiných. Najednou jsem víc roztěkaná, nesystematická. Bolí mě praktické věci, které řešíme kolem vydání první sbírky. Směji se, a mávám rukou nad věcmi, které by mě dřív nutily k aktivitě. Ale hlavně, a … Pokračování textu Pozbytí praktických schopností

Za mnou je období psaní básní. Zrovna jsem to po sobě přečetla. Sbírky kopírují můj nedávný život. V první jsem se těžce hledala, ve druhé už se sem tam něco rýsuje, a třetí mě srovnala, uklidnila. Na vydání první pracujeme, druhou teď vypouštím postupně na blog. Jako skořápky ořechů svíčky nesoucí na hladinu vodní. A … Pokračování textu Nová období, drobné podněty

Už dlouho jsem si nepsala jen tak. Sama sobě pro radost. Píšu hodně básní, ale k tomu mě nutí vlastní psyché. Je to účinná terapie. Píšu své reakce na události, kterých jsem účastna. Takže se musím aspoň elementárně něčeho držet. Ale od naprosté svobody psaní, kdy sedím nad prázdným papírem, a vlastně nevím, o čem … Pokračování textu Jen tak, pro radost

Samozřejmě mám zase tendenci nekomentovat, a snad až vytěsňovat téma, které teď hýbe celou republikou, celým světem. Je za tím můj přirozený odpor ke stádnosti. A monotónnosti, které jsem si do života zanesla sama tak akorát, a možná ještě o trochu víc. Já nevěřím na všechny ty srdceryvný statusy, nevěřím, že si z toho moc lidí … Pokračování textu Situace

Jestli chcete číst, jak je to úžasný, magický rok, ve kterém se všechno podaří, a už teď se závazky plní nad centrální plánování, čtěte něco jinýho. Můj 2020 je zatím neskutečně náročnej. Čím více energie a podnětů do něj sypu, tím je zarputilejší. Vlastně ho s oblibou charakterizuju dvěma výrazy. Je rozbitej a nefunguje. Nejvíc energie … Pokračování textu 2020

Konečně jsem se našla. V tom, kdo jsem, i tom, co dělám. Nebylo jednoduché se obhájit, mému okolí to vysvětlit, a nést následky. A není pro mě jednoduché držet takové životní tempo, abych stíhala dělat všechno, co je pro mě důležité. Není jednoduché. Momentálně spíš, není myslitelné. Byť dělám svoji práci už tak dlouho, že mě … Pokračování textu Když dno nestačí

Měla bys psát, jaký to je, žít s umělcem. Teda my spolu nežijeme, ale že jsem tvůj přítel, říct můžeš, co? Ano, je to tak roztomilé, a ano, překvapivě je to z mého současného života. Jak jsem do tohohle spadla? Nebojte, ani tentokrát ne zcela standardní cestou. Nejsem si jistá, že tohle je to, co myslel, ale … Pokračování textu Jaký to je, žít s umělcem