Tonu

chodím po světě najednou ho vnímámjako tyFilipe je plný tónů ve své nemuzikálnosti jen ti co je potkávámho vnímají jako debil stahují mě do podprůměrnosti tonuv jejich nemuzikálnosti

Povlečení

Chtěla jsem něco minimalistického,světlého,aby mi to za chvíli nelezlo na nervy. Jako protiklad barevného,co jsem teď už používala k deseti letům. Výběr nebyl bůhví jaký. Ono když člověk moc myslí,často to přemyslí. To mi ostatně dejte na hrob. Zněl můj monolog ke kamarádce.

Je to

Je to berlička,co nepomáhá. Taková,jež drtí,co se jí drtím. V krku kostia v prdeli budoucnost. Nezvaný host,co jsem ho přizvala. K divadlu osobní smrti. Tolik mě baví umírat. Že i když se host nedostavil,v mé mysli žije sia drtí. Všechno co může být,utápím v odpovědi smrtí. Je to vůle,co pomáhá,taková jež smrti,co si jí zdobímv … Pokračování textu Je to

Bílá

Je k desátý večer,a ta obloha je úplně bílá,a mně se uleví. Že když jsem vykloubená já,je i všechno kolem mě vykloubené. Ta bílá je klid,co naplňuje prázdnotu ve mně,ze které teď prchlovšechno černé, bílé, barevné. Ta bílá je nic,a prohlubuje moji vykloubenou samotu,povznáší zmar,a maže do ztracena břehy smutku,a maže do ztracena hrany černých … Pokračování textu Bílá

Roční doby

stojímv okně, v pusevanilkový rohlíček.Pozoruji vločkusnášející sena rozkvetlý dvůr. Málem mě ranníze souseda,jehož hlavavynoří sez koruny stromkumenšího,než ten chlap sám. Rohlíček byl Nutspread,vločka chmíří,co pustil odkvetlý strom,jen z toho souseda mě málempolilo horko.