Před lahůdkářstvím

Před lahůdkářstvím se mi navalí,a před bankou se přikrčím.Před papírnictvím mě pohltí úzkost,že už nedokážu psát. Před domem už se mi ani neuleví,a před postelí hodím za hlavu,elementární hygienické návyky.Vlastně se mi ani nechce spát.

Kolik vydržím

Na nábřeží polknu prášek,a doma ho zapiju. Poprvé v životě odstavímnastavený budík.A sama nad sebou se usměju. Zlým nenávistným způsobem,co jsem musela odchytit od nich.Od ostatních. Polknu, kolik toho vydržím.A nenávidím se za to.

Dostal jsi mě

Dostal jsi mě,tam,kde jsi mě chtěl vždycky. Na kolenou,nosní dírkyzalévající se strachem.Ruce svázané za zády. Pořád věřím.Možná víc, než kdy předtím. Tam nahorua zpět. Víc než kdy předtím věřím,že mi to nechceš dělat nadlouho.Možná. Na kolenou,nosní dírkyzalévající se strachem.Ruce svázané za zády. Proto, abych poznalaten pocit.A taky,že se z téhle pozice vzlétá. Zase se protnu … Pokračování textu Dostal jsi mě

Zloun

V autobuse z Loun. Musela jsem to nechatVšechnoRychleZa sebou. S pohledem do krajinyVytane vzpomínka. Jak mě v noci jeden ožralejmálem srazil k zemi.A do mých nadávekzačal recitovat do ucha básně. Filipa Topola Filip Topol.Láska jediná. Držela jsem.Smyslů zbavena.