Petr Placák mi řekl,že jsem Madona. Musím konstatovat,že jim topořádsilnězabírá, Filipe.

Snažím se bojovats tím pocitem,že nemůžu selhat,abych zase neviděla. Jen pusto prázdno kolem sebe.Už kvůli tomu strachu,bych si měla pořádně najebat.Aby mě zvedli.A já se mu tak mohla vysmát. Nebo to bude jinak?Jednoho krásnýho dnemusím selhat.

A Brno zase zajebaný,to není město,to je jistý,utrpení čistý.A trochu špinavý. DRFG tvl Oracle Světovost tu z vás hrozně čiší,upíjím svou hnusu číši.A pode mnou smrdí chlap. Já tu vypadám výjimečná.To že se chovám podivně.Mám extremně blbou náladu.Sama sobě na ránu.Naštěstí nikdo proti mně.

A já se tu minula,s tím,koho jsem potřebovala,s kým bych se protnula. A byli jsme tu naráz,nějaký čas,on ve svém světě,já tenkrát ten svůjještěaninehledala. A to je prostě k posrání. Má frustrace mě teď častona hranici hmatatelné mysli vyhání. A já to tak nechci. Neměla jsem tě číst,Filipe. Texty k nepřežití,z duše do duše.To předávání … Pokračování textu Minula a teďky

Před lahůdkářstvím se mi navalí,a před bankou se přikrčím.Před papírnictvím mě pohltí úzkost,že už nedokážu psát. Před domem už se mi ani neuleví,a před postelí hodím za hlavu,elementární hygienické návyky.Vlastně se mi ani nechce spát.

Nechceš si ho odvést?Nechci. On je děsivě chytrej. S takovýma mám největší problémy.Vždycky.

Mánes, Hradčana, sračky,jsem vyždímaná,a spát potřebuju nejmíň navždy. Schválně,jestli někdo poznal,že od svých čtyřiatřicetinžiju mrtvá.

Na nábřeží polknu prášek,a doma ho zapiju. Poprvé v životě odstavímnastavený budík.A sama nad sebou se usměju. Zlým nenávistným způsobem,co jsem musela odchytit od nich.Od ostatních. Polknu, kolik toho vydržím.A nenávidím se za to.

Byla to velká láska,jens mindrákem vstávaj,s mindrákem usínaj. A člověk doufá,alenakonecje v tom sám.

Tempo chůze pomalé,sem tam až zastavím. Krabatím čelo,vymýšlím. V mojí hlavě. Básně vyťukávámdo osvíceného displeje. Bez reakce míjímpartičku hvízdajících. Sama v sobě.Ostatní navíc.